Samopal vz.26, sklopná pažba

Samopaly vzor 23/25 a vzor 24/26 zkonstruoval Jaroslav Holeček z České zbrojovky ve Strakonicích. Charakteristickým znakem těchto samopalů je konstrukce závorníku, jehož podstatná část délky je umístěna v prostoru nad hlavní a kolem ní. Tato konstrukce umožňuje zkrácení celkové délky zbraně při zachování potřebné délky hlavně. Toto řešení umožnilo posun těžiště zbraně nad ruku střelce a umístění zásobníku do pistolové rukojeti. Podobné řešení bylo použito u konstrukce izraelského samopalu UZI, amerického Ingram M 10 a M 11, polského PM 63, PM 84, PM 98 a dalších samopalů. V roce 1949 byl do výzbroje československé armády zaveden samopal vz.48a (pěchotní) a samopal vz.48b (výsadkový) v ráži 9 mm Parabellum. Později, na jaře 1950 byly tyto samopaly přeznačeny na vzor 23 a 25. V rámci nutnosti unifikace střeliva se Sovětskou armádou byl tento samopal rekonstruován pro náboj 7,62 mm Tokarev a výroba samopalu vzor 23 a 25 byla zastavena. Československá armáda měla v roce 1951 ve stavu 136 000 samopalů vzor 23 a 25, které byly staženy a nahrazeny rekonstruovanými samopaly vzor 24 (s pevnou pažbou) a vzor 26 (se sklopnou ramenní opěrkou) zavedenými do výzbroje 11. června 1951. Velké množství vyřazených samopalů vz.23 a 25 bylo později dodáno ozbrojeným silám na Kubu a do řady afrických států.

Popis znehodnocení - tyto zbraně, jsou znehodnocené podle § 39 odst. 2 písm.  a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění a vyhlášky 371/2002 Sb., kterou se stanoví postup při znehodnocování zbraně, střeliva a výrobě jejich řezů v platném znění.