Poválečná československá cesta k univerzálním armádním krátkovlnným radiostanicím
Válečná léta 1939-1945 znamenala pro radiotechniku období bouřlivého rozvoje. Armády obou stran definitivně přešly na metodu nepřetržitého velení rádiovými prostředky, při použití stále vyšších kmitočtů a nových způsobů modulace a kódování informací. Objevila se do té doby neznámá nebo zatím pouze v laboratořích se nacházející elektronická zařízení pro řadu speciálních úkolů, jako byl průzkum a zaměřování radarem, měření výšky, rozpoznávání vlastních a cizích letadel, dálkové ovládání leteckých bomb a kluzákových pum včetně televizního přenosu pro manuální navádění na cíl, rádiově a tepelně iniciované protiletadlové granáty, automatické navádění reaktivních a raketových střel na pozemní i vzdušné cíle, mikrovlnné a infračervené směrové a radioreléové spoje, přístroje pro noční vidění atd.
Souběžně však až do konce války sloužila zařízení starších koncepcí. Rádiové spojení menších jednotek i vozidel s velícím stupněm nebo mezi sebou navzájem na vzdálenosti přibližně do 30 km se zde uskutečňovalo v pásmu krátkých vln pomocí přímé (přízemní) vlny. Použité kmitočty se pohybovaly nejčastěji mezi 2-10 MHz, základním principem přenosu zpráv byla telegrafie, u některých stanic doplněná nebo nahrazená fonií s amplitudovou modulací, jejíž dosah však byl výrazně kratší než telegrafií.
Mnoha generacím spojařů i vojáků různých zbraní ČSLA, kteří měli v jednotkách přidělené rádiové spojovací prostředky, je velmi dobře známá neskutečně těžká plechová krabice s koženým uchem a pružnou svazkovou anténou, stočenou na boku. Od počátku 60. let, kdy nahradila především zastaralé typy, zejména tuzemské krátkovlnné RO 21 “Libeň“ a RM 31 „Supertáňa“, v sovětské licenci v 50. letech u nás vyráběnou A7b (RO 22) a částečně i RF 11 „Petr“, čs. vylepšenou kopii německé Kl.Fu.Spr.d „Dorette“ (přímou náhradou RF 11 však byla stanice RF-12 „Sáva“), šlo o prakticky nejrozšířenější armádní radiostanici a to byl možná i důvod, vedle její odolnosti a provozní výdrže, proč zůstala v aktivní službě až do let devadesátých, kdy teprve byla vyřazena a nahrazena moderní konstrukcí.
Že se už v době zařazení do služby jednalo o zastaralou koncepci, muselo tehdy být nepochybně zřejmé odborníkům, ale postupem let to bylo jasné snad každému, kdo se s těmito zařízeními setkal. Byl to však odraz praxe, kdy nejnovější techniku si Sověti obvykle nechávali pro sebe a teprve se zpožděním řady let ji přepouštěli svým spojencům, kteří se, pokud o to projevili vůbec zájem, vlastnímu vývoji (a to nejen) spojovacích prostředků mohli věnovat pouze omezeně.
Přenosná velmi krátkovlnná radiostanice „ASTRA“ byla v Československu vyráběna od konce 50. do poloviny 60. let národním podnikem TESLA Pardubice podle sovětského vzoru, který převzaly do výzbroje i další země Varšavské smlouvy. Tudíž existují národní verze stanice s popisy např. němec-kými, polskými nebo maďarskými. Země s rozvinutým radiotechnickým průmyslem zavedly licenční výrobu, zbytek stanic pro spojence byl vyráběn v Sovětském svazu a exportován.
Konstrukce sice pochází z bývalého SSSR, ale... Je tu nápadná podobnost s německou druhoválečnou vojenskou konstrukční školou, reprezentovanou především koncerny Telefunken a Lorenz a zejména polní radiostanice typu Torn. Fu. g. je z vnějšku téměř identická. Tvar skříně, výztuhy, upevnění svinuté antény na boku... Vnitřní uspořádání s komůrkovým chassis je též velmi podobné.
Jak je známo, vítězní Sověti demontovali na jimi obsazeném území poraženého Německa téměř cokoli - kompletní výrobní linky, odváželi hotové výrobky, dokumentaci a materiál a co je podstatné, i klíčový personál jako konstruktéry a techniky, včetně jejich rodin – vše coby válečnou kořist. V mnoha případech se pokračovalo v rozpracovaném vývoji, tentokrát už ale ne pro Wehrmacht, ale pro sovět-skou armádu. Co se osvědčilo na německých frontách i co teprve vznikalo v laboratořích, bylo nekompromisně kopírováno a dále rozvíjeno. Tentýž postup byl ovšem uplatňován všemi vítěznými mocnostmi. Bezplatně vytěžit německé znalosti, zkušenosti a patenty bylo nesmírně výhodné a ještě dnes bychom se nestačili divit, za kolika poválečnými „objevy“ je německý meziválečný a válečný výzkum a vývoj...
